George Orwell - 1984 (preklad: Eva Šimečková)

Byl jasný, studený dubnový den a hodiny odbíjely trináctou. Winston Smith, s bradou pritisknutou k hrudi, aby unikl protivnému vetru, rychle proklouzl sklenenými dvermi vešáku na Sídlišti vítezství, ne však dost rychle, aby zabránil zvíøenému písku a prachu vniknout dovnitr. Chodba páchla vaøeným zelím a starými hadrovými rohožkami. Na stene na jednom konci úzkého prostoru byl pripíchnut barevný plakát, který se svou velikostí dovnitr nehodil. Byla na nìm jen obrovská tvár muže asi petačtyricetiletého, s hustým černým knírem, drsných, ale hezkých rysù. Winston zamíril ke schodùm. Nemelo smysl zkoušet výtah. I v lepších časech zrídka fungoval a tak se elektrický proud pres den vypínal v rámci úsporných opatrení v prípravách na Týden nenávisti. Byt byl v sedmém patre. Winston, kterému bylo devìtatøicet a mel bercový vred nad pravým kotníkem, kráčel pomalu a nìkolikrát si cestou odpoèinul. Na každém poschodí naproti výtahovým dverím na neho se zdi zírala obrovská tvár z plakátù. Byl to jeden z tìch obrazù, které jsou udìlány tak dùmyslne, že vás oči sledují, kam se hnete. Velký bratr te sleduje, znel nápis pod obrazem